Mezi 5. a 12. říjnem proběhla v prostorách komplexu třeboňského zámku výstava PROČJSMETADY: Art as Agency.

Ateliér hostujícího pedagoga AVU, z jehož řad vzešel počáteční impulz a také většina vystavujících, je specifickým prostředím. Každý rok shromáždí studenty různých ateliérů (chtějící změnu) pod vedením umělce stojícího mimo české akademické prostředí s velmi různorodými představami o tom, co by mělo jeho působení přinést. Díky této nesvázanosti zakotvené v konceptu samotného ateliéru pak bývají pravidelně jeho výsledky z nejzajímavějších studentských prezentací vůbec. Ateliér Jana Mladovského, vedoucího v letním semestru 2013, nebyl výjimkou.

Pokud se tedy zajímáte o diskurz současného umění, dostala se výstava PROČJSMETADY rozhodně na must-see list. Stejně jako Benátské Biennale.

Přestože toto přirovnání je jasně hyperbolou v mnoha ohledech pokulhávající, měla půda třeboňského zámku s benátským Arsenalem více společného než jen určitou přehlídkovost a silný site-specific aspekt.

Již slova z konceptu výstavy mluvící o „umění jako akčním systému“ s důrazem „na kontext interakce, produkce, cirkulace a spotřeby zvaný Agency“ nevychází pouze z úzké lokální až aktivistické specifikace projektu, ale jsou jedním z obecně rozšířených a etablovaných úhlů pohledu. Společensky či místně angažované umění, do jehož sféry vlivu můžeme zařadit celý projekt jehož součástí výstava PROČJSMETADY byla (viz. níže), odráželo svůj vliv v různé formě i zde. Ať už se jednalo o jakési post-lettristické nápisy se jmény třeboňských rybníků jako Víra nebo Láska Jana Mladovského, nebo performance Adély Součkové a Františky Lachmanové Bělení v zámeckém parku.

Výstavní prostory zámecké půdy i celé skanzenové prostředí třeboňského centra sváděly místy k určité spektáklovosti, která je na druhou stranu také jedním ze současně rozšířených projevů. To bylo znát například na instalaci Gergő Kovátse, videoprojekci na klády, která ve své silné narativnosti přecházela až v show. Naopak kritickou reakci na skleníkový efekt neživého historického města jsme mohli číst v instalaci – In rerum natura, Anni Bystrawsky z Polska, sestávající z květin osvětlených umělým světlem v jedné z tmavých chodeb komplexu.

Inspirace místem, společné téma všech děl, ovšem nebyly vždy tak jednoznačně poukazatelné. Jak bylo právě v úvodním slovu k arsenalskému pavilonu výstižně použito, je jednou z definic současného diskurzu jakási „hyperkonektivita“, daná soudobou informační záplavou. Ta může vyústit buď v řetězce všech existujících asociací při ohledávání možných hranic vyjádření – jak daleko lze zajít od původní myšlenky k výsledku, aby byla ještě pochopena – což jsme mohli pozorovat např. na audiovizuální instalaci Jakuba Krejčího. Nebo může mít naopak za výsledek zvnitřnění tvorby a uměleckého procesu, kdy umělec dekóduje pavučiny spojnic sám v sobě. Jak bylo vidět například na videu Alexandry Karpukhiny, zabývajícím se vizuálními mapami soukromého světa.

Právě zde jsme již mohli nalézt také, pro diváky přesvědčené o diskonektivitě současného umění s reálnem překvapivé, zaujetí mladého umění harmonií, ideálem a transcendentální obecností v okolním světě. Jako například v působivém díle Zuzany Žabkové ze Slovenska, kde se tanečním pohybem projevuje nitro ve své univerzální platnosti. Nebo videu polské dvojice Anni Bajorek a Marcina Morawicki, které se, podle průvodního textu, na základě filozofie Jorgena Habermase, zabývalo vytvořením jakési ideální situace harmonie pomocí absolutní rovnosti elementů. V některých případech se tato tendence projevila naopak důrazem na elementární vyjádření se silným výrazem, jako např. projekce ztělesněné úzkosti v ležící postavě se zakrytým obličejem videa Adama Stanka a Heleny Sequens, nebo jemnější, ale neméně působivé zachycení okamžiku v odrazech světel na hladině Pavla Skrotta.

V některých pracích byl dokonce jasný ozvuk tradice klasické moderny a avantgardy, které je přirozené každému hledat ve vystavených dílech Kurta Gebauera, která spojovala v čase nejen generačně, ale také faktem, že byla vytvořena pro Třeboň v rámci jeho projektu v roce 2007. Ovšem jasně jsme tuto návaznost mohli vidět i u mladší generace umělců jako např. na velmi zralých sochách Matouše Lipuse.

Součástí výstavy byly také v Domě Štěpánka Netolického prezentované návrhy architektonické revitalizace Schwarzenberského špejcharu od studentů ateliéru Kohout – Tichý z pražské Fakulty architektury při ČVUT. Nebyly ovšem tak utopické, jak by se mohlo zdát. Výstava PROČJSMETADY byla totiž pouze první vlaštovkou většího projektu, financovaného z Visegradského fondu a realizovaného zde sdružením Art Direct pod záštitou AVU, který vychází ze snah o oživení města Třeboně. Pokud by byl plně realizován v navrhovaném rozsahu, změnilo by se celé jedno zámecké křídlo v galerijní prostory, navázané na pražské vysoké umělecké školy, kterým by nebyl poskytnut pouze prostor pro výstavy, ale také sympozia, plenérová soustředění a realizaci větších projektů. To by nepřineslo jen nové třeboňské kulturní centrum a vzájemně obohacující interakci přesahující nejen státní, ale také institucionálně dané hranice. A prospěšnost jejich narušení výstava PROŠJSMETADY jasně dokázala.

Magdalena Jadwiga Härtelová

Vystavující : Jan Mladovský / Virag Laczkovich / Gergely Kovats / Matěj Vakula / Zuzana Žabková / Anna Bajorek / Ania Bystrowska / Marcin Morawicki / Eliška Hamajdová / Petr Hostaš / Veronika Sněhulková /Jakub Krejčí / Ondřěj Petrlík / Onřej Sigmund / Nikol Kutíková / Martin Mrkva / Jonáš Richter / Alexandra Karpukhina / Josef Rossi / Martina Uhlířová / Alena Kazatelová / Pavel Skrott / Adam Stanko / Helena Sequens / Matouš Lipus / Kurt Gebauer / Dagmar Šubrtová / Adéla Součková / Františka Lachmanová / a další

 

An international art exhibition project in Třeboň connected with the founding a new public art gallery in the same town.

Led by artist Jan Mladovsky, visiting professor at the Academy of Fine Art in Prague, students of his atelier and the members of Art Direct association, the project involved  artists from Poland, Hungary, Slovakia and Czech Republic, funded by the Visegrad Fund, Academy of Fine Art in Prague, National Heritage Institute and Třeboň Town Council.

The multimedia exhibition as well as preceding symposium,  took place at the Třeboň Chateau, House of Štěpánek Netolický and the Masaryk Square.

It draw its inspiration from successful examples of art-led regeneration of towns and regions which show that art in the right context has profound transformative effect. Exploring the proposition that art can be transformation and transformation can be art, the project became a vehicle for action. It challenged preconceptions about art as an aesthetic experience or symbolic communication, showing that art can also be interpreted as action system, suggesting that it can retain its ontological value without the need for symbolic or signified meaning and that production, interaction, circulation and consumption called Agency is where emphases should lie in the making of art.

Třeboň is an old South Bohemian town with rich history. A large renaissance chateau, medieval monastery and an old brewery dominate its historical centre, which nevertheless suffers from depopulation to suburbs and is in need of social and economic renewal. The buildings and the historical centre itself offer large private and public spaces suitable for exhibiting art. In addition to the above, relevant topic for the project, was the fact that the town as a centre of Třeboňsko, is a protected biosphere region, which is subject to pending UNESCO application by the Ministry of Culture.

The project Whyrwehere – Art as Agency consisted of a symposium, site – specific workshops and subsequent exhibition that were a ‘dry run’ of the proposed new art gallery. Participating artists, together with the public, had opportunity to influence the birth of the art institution and to premise its role in local society relating to the past times, when Třeboň had managed to provide conditions for creation of world-class art.

Participating artists: Jan Mladovský / Virag Laczkovich / Gergely Kovats  / Matěj Vakula / Zuzana Žabková / Anna Bajorek / Ania Bystrowska / Marcin Morawicki / Eliška Hamajdová / Petr Hostaš / Veronika Sněhulková /Jakub Krejčí / Ondřěj Petrlík / Onřej Sigmund / Nikol Kutíková / Martin Mrkva / Jonáš Richter / Alexandra Karpukhina / Josef Rossi / Martina Uhlířová / Alena Kazatelová / Pavel Skrott / Adam Stanko / Helena Sequens / Matouš Lipus / Kurt Gebauer / Dagmar Šubrtová / Adéla Součková / Františka Lachmanová / and others

 

 

odkazy : www.artalk.cz

PROCJSMETADY_pozvankavelka_mail kopie

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Categories: Nezařazené

Related Posts

Nezařazené

Nyx Prague Hotel / The art concept

NYX Prague / the Art Path Kurátoři projektu Iris Barak a Alexandra Karpuchina   Výjimečná historická budova NYX Prague hotelu, byla postavena jedním z nejvýznamnějších českých architektů – Josefem Gočárem a je situována ve středu turisticky atraktivního centra. Architektura budovy se stala výchozím bodem pro umělecké pojetí hotelu. Kurátorka NYX Read more…

Nezařazené

PRAGOVKA ONE

Při příležitosti slavnostního otevření venkovního prostoru centra PRAGOVKA Art District, proběhla na konci srpna 2016 nevšední vernisáž ve velikém stylu. Přední čeští umělci i hudebníci pražské hip-hopové scény se postarali o nezapomenutelný zážitek z celodenního, i večerního programu. Svá Read more…

Nezařazené

Côte – Isabelle Richner

Côte – Isabelle Richner – 19.2. – 28.2. NOD Gallery Obvykle se zajímáme o skutečné a přítomné věci. Mají význam a jsou podstatné, až když jsou zde. Přitom mi sami se orientujeme spíše skrze absenci. Read more…