Côte – Isabelle Richner – 19.2. – 28.2. NOD Gallery

Obvykle se zajímáme o skutečné a přítomné věci. Mají význam a jsou podstatné, až když jsou zde. Přitom mi sami se orientujeme spíše skrze absenci. Chceme a toužíme po tom, co nemáme. Právě to nás pohání kupředu, získávat věci a zkušenosti, zaplňovat mezeru, které říkáme .

Dokonce i umělci se většinou zabývali přítomností (objektů a lidí). Isabelle Richner se naopak věnuje absenci, prázdnu a mnohoznačnosti věcí, míst i pocitů. V rámci série VOIP (Voice over / Interior Protocol) prezentuje fotografie vytvořené během komunikace přes Skype v momentech, kdy opustila prostor snímaný kamerou počítače.

Vyhýbá se dokumentární formě i (post)internetové estetice, aby se soustředila na nepřítomnost osob uvnitř interiéru. Ten již není určen zdmi, dveřmi nebo architekturou oddělujícím jednotlivá místa. Tvoří souhru určitě přítomnosti a absence. Jsem zde, vepsán a přitahován do tohoto konkrétního místa, a přeci tam nejsem. Když mluvím přes Skype, ten druhý je se mnou, a přeci tu není.

Interiéry, místa, která obýváme, jsou odlišná a specifická nejen díky jejich oddělení v prostoru, či dokonce nejenom díky naší přítomnosti, ale hlavně skrze předměty, které vytváří a rozprostírají osobní, intimní prostor. V dalším projektu Isabelle Richner buduje abstraktní interiér složený z různých objektů. Tyto předměty zbavené jednoznačného významu svádí naší pozornost a uvádí prázdný prostor do pohybu.

Côte ve Francouzštině znamené pobřeží, okraj, ale také žebro. Odděluje pevninu od moře, rozlišuje jedno místo od druhého, a přesto je součástí techto prostorů a dokonce i našeho těla. Můžeme vůbec místa, která obýváme, oddělit od nás samých? Inimita není jen tím co odlišuje, chrání a upřednostňuje to, co je soukromé; zároveň rozšiřuje naše já a vážé nás k věcem a místům, bez kterých bychom nebyli sami sebou.

Práce Isabelle Richner se mohou zdát abstraktní, konceptuální, snad i minimalistické, ale na druhé straně nás vedou do velmi intimního, vnitřního prostoru. Tento interiér již není jen reálným místem, ale spíše prostorem, ve kterém zakoušíme určitou blízkost; jako by intimita nebyla v nás, ale v samotném prostoru.

Práce Isabelle Richner se mohou zdát abstraktní, konceptuální, snad i minimalistické, ale na druhé straně nás vedou do velmi intimního, vnitřního prostoru. Tento interiér již není jen reálným místem, ale spíše prostorem, ve kterém zakoušíme určitou blízkost; jako by intimita nebyla v nás, ale v samotném prostoru.

 

////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Avoiding any sort of documentation or net-aesthetization it revolves around the absence of a person and expands the way we perceive the interior. Interior as something that is not just defined by walls, doors and architectural system of dividing separate places. It is an interplay of a particular presence and absence. I am here inscribed in and adhering to my surrounding, yet I am missing. While communicating through Skype the other is here to some extent but in fact he is absent.

Interiors, places we inhabit, are distinct and identifiable not only through their physical division, not only by our very presence but also through particular objects that represent us and articulate our intimate space. In her second project Isabelle Richner stages an abstract interior consisting of diverse objects. Devoid of direct meaning they somehow allure our attention and articulate the void of the space.

Côte is a french word for coast, border or even a rib. It divides, land and sea or different territories, yet it is an integral part of those spaces and also our bodies. Can we actually distinguish ourselves, our bodies, from the places we inhabit? Intimacy seems to be not only dividing, protecting and privileging of what is private, on the other hand it seems to expand our self-conception adhering to the things and interiors without which we won’t be ourselves.

Usually we are preoccupied with presence; reflecting both the presence of something or even more particularly someone, and the presence itself. Things seems to be significant, meaningful and sound when present. But we are marked and defined by certain absence. We are desiring and anxious beings that lack something all the time. That is why we move forward continuing to to fill in the gap that we call me.

Even artist are too much concerned with the presence (of objects or people). Isabelle Richner explores the opposite direction inquiring into the absence, inconsistency and polysemy (of things, places and feelings). Her series VOIP (Voice over / Interior Protocol) presents pictures captured during Skype conversation each time the author quit the space covered by her laptop.

Avoiding any sort of documentation or net-aesthetization it revolves around the absence of a person and expands the way we perceive the interior. Interior as something that is not just defined by walls, doors and architectural system of dividing separate places. It is an interplay of a particular presence and absence. I am here inscribed in and adhering to my surrounding, yet I am missing. While communicating through Skype the other is here to some extent but in fact he is absent.

Interiors, places we inhabit, are distinct and identifiable not only through their physical division, not only by our very presence but also through particular objects that represent us and articulate our intimate space. In her second project Isabelle Richner stages an abstract interior consisting of diverse objects. Devoid of direct meaning they somehow allure our attention and articulate the void of the space.

Côte is a french word for coast, border or even a rib. It divides, land and sea or different territories, yet it is an integral part of those spaces and also our bodies. Can we actually distinguish ourselves, our bodies, from the places we inhabit? Intimacy seems to be not only dividing, protecting and privileging of what is private, on the other hand it seems to expand our self-conception adhering to the things and interiors without which we won’t be ourselves.

While the work of Isabelle Richner may seem abstract, conceptual, or adhering to the from of minimalism in fact it invites us to truly personal a intimate space, to our interior. Interior which no longer stands for physical space but rather presents us with a space to reflect and experience, or even the very space of our reflection and affectivity.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Categories: Nezařazené

Related Posts

Nezařazené

Nyx Prague Hotel / The art concept

NYX Prague / the Art Path Kurátoři projektu Iris Barak a Alexandra Karpuchina   Výjimečná historická budova NYX Prague hotelu, byla postavena jedním z nejvýznamnějších českých architektů – Josefem Gočárem a je situována ve středu turisticky atraktivního centra. Architektura budovy se stala výchozím bodem pro umělecké pojetí hotelu. Kurátorka NYX Read more…

Nezařazené

PRAGOVKA ONE

Při příležitosti slavnostního otevření venkovního prostoru centra PRAGOVKA Art District, proběhla na konci srpna 2016 nevšední vernisáž ve velikém stylu. Přední čeští umělci i hudebníci pražské hip-hopové scény se postarali o nezapomenutelný zážitek z celodenního, i večerního programu. Svá Read more…

Nezařazené

CONTAIN[ERA] EXPO

Transfer přesahující hranice států, časů i kultur, tep světa, který se stal novodobým „beatem, který se musí dodržet“. Naše srdce bije sdílením. Dřívější hierarchie tepen a hranic se pomalu ztrácejí v labyrintu spojů, vcházíme do Read more…